Havlovické spolky

Vzdělávací, zábavní a ochotnický spolek "Tyl" (Divadelní ochotnický spolek J. K. Tyl).

Tento spolek vznikl v obci jako vůbec první a to roku 1884, kdy řídící učitel zdejší školy pan Tomáš Veselý za pomoci místních občanů zřídil jeviště pro dětská představení. Spolek působil jako kulturní a osvětový činitel, sehrál desítky divadelních představení např. Naši furianti, Golgota, Život není sen (o Boženě Němcové) včetně pohádek (např. Sněhurka a sedm trpaslíků), nechyběly ani operety (např. Růže z Argentiny). Představení se hrála především v přírodě či v sálech hostinců. Ve 30. letech režíroval hry především Josef Řezníček mladší. Spolek také půjčoval knihy ze své knihovny. Tyto knihy byly později zařazeny do obecní knihovny a roku 1947 jí byly oficiálně darovány.
Za okupace byl nejaktivnějším spolkem, sehrál několik divadelních her (např. roku 1943 to bylo asi 30 představení). Pomáhal lidem překonávat pomocí kulturních aktivit tehdejší nelehkou dobu. V letech 1942 a 1943 byl jediným spolkem, který mohl - obci působit. Roku 1944 pak byly zakázány veškeré kulturní události a tak i on se musel odmlčet. Po skončení války divadelníci svou činnost obnovili. Dne 8. 9. 1946 spolek poprvé hrál divadlo v Kobylinci na tzv. Tylově paloučku, který si jeho členové svépomocí upravili. Činnost spolku byla podstatně ochromena poté co mu bylo v prosinci 1950 nařízeno, aby se zapojil do některé místní "masové" organizace. Dne 14. 2. 1951 byl nakonec včleněn do místní skupiny Svazu československé mládeže (Svaz československé mládeže, divadelní odbor J. K. Tyl v Havlovicích), později Československého svazu mládeže. V 50. letech se pak stal součástí Osvětové besedy. Jeho činnost upadala, za rok většinou sehrál pouze 3 hry. Poslední divadelní představení se uskutečnilo v květu 1976 na jevišti v hostinci Amerika. Děti ze základní školy a nacvičily divadelní hru "Jak děti zachránily svět". Úspěšná hra se zpěvy ukončila aktivitu divadelního spolku J. K. Tyl.

Sbor dobrovolných hasičů
(Český svaz požární ochrany).

V březnu 1885 byla především díky starostovi zakoupena Havlovicemi jednoproudová vozová čtyřkolová stříkačka s příslušenstvím. Následně nato byl v obci dne 26. 4. 1885 ustaven na schůzi druhý spolek: Sbor dobrovolných hasičů. V den založení se do něj přihlásilo 28 členů a předsedou sboru byl zvolen starosta obce Josef Souček. Hlavní činností hasičů byla ochrana majetku obyvatel proti živelným pohromám (ohni, vodě atd.) Spolek tvořili jednak činní členové, jednak příspívající členové, kteří platili dvojnásobné příspěvky. Byla vybudována hasičská zbrojnice a postupně zakupovány požární stříkačky: roku 1910 byla koupena nová velká stříkačka, v následujícím roce pak byla koupena nová čtyřkolová stříkačka, roku 1925 byla zmotorizována stříkačka z roku 1910, ale nevyhovovala, a tak byla zakoupena nová roku 1928 a následně další. Činní členové se scházeli občas k požárním cvičením, konali také požární hlídky při kulturních akcích, účastnili se různých hasičských soutěží a v neposlední řadě se věnovali údržbě požární techniky. V zimě rovněž pořádali plesy (první již v roce 1886).
Jejich činnost změna režimu příliš nepoznamenala. Pouze roku 1954 musel být změněn název spolku podle zákona č. 35 o požární ochraně z března téhož roku na: Dobrovolný sbor požární ochrany v Havlovicích. Sbor tehdy vlastnil dvě stříkačky a auto (získané roku 1946). Členové nadále vykonávali výše uvedené činnosti, konali i veřejně prospěšné práce jako čistění mostů, silnic, kanálů, občas uspořádali besedu pro děti, prováděli též preventivní ochranu objektů JZD a všech obytných domů v obci. V roce 1974 bylo v Havlovicích rovněž založeno dětské požární družstvo.
Kroužek mladých požárníků navštěvovalo okolo 10 dětí, které se účastnily požárních cvičení, přihlížely kontrolám prováděným požárníky, účastnily se soutěží atd. Pokud jde o vybavení, disponoval sbor v 80. letech stříkačkami DS 16 a PPS 12 a vozem značky Avie 30. Sbor v obci pracuje doposud. V roce 1990 mu byl opět změněn název (na původní): Sbor dobrovolných hasičů.

Střelecký kroužek - Myslivecká společnost
(Myslivecké sdružení "Barchovan")

Roku 1904 se v obci utvořil Střelecký kroužek, který převzal honitbu v Havlovicích a každoročně pořádal hony. Po druhé světové válce byly na ustavující schůzi dne 2. 11. 1946 změněny jeho stanovy a také název, který od této doby zněl: Lovecký spolek v Havlovicích. Staral se opět především o honitbu v obci. O čtyři roky později pak tento spolek nahradilo nově vzniklé Myslivecké sdružení Havlovice, které kromě pořádání honů pečovalo celoročně o zvěř, v zimě jí zajišťovalo dostatek krmiva, provádělo vakcinace lišek proti vzteklině atd. V roce 1974 si sdružení vybudovalo společenskou místnost v Kobylinci v objektu přírodního divadla na Tylově paloučku. Mělo tehdy 15 členů a dva adepty. Následujícího roku začal ve spolupráci se sdružením pracovat myslivecký kroužek při základní devítileté škole. Členové sdružení také pořádali přednášky a besedy jak pro dospělé tak pro děti.
Další změna nastala 22. ledna 1978, kdy se sloučila myslivecká sdružení Radeč, Havlovice a Libňatov a vzniklo tak nové myslivecké sdružení s názvem Barchovan se sídlem v Havlovicích hospodařící na výměře 2 894 ha. Jeho předsedou byl zvolen Karel Španiel. V 80. letech patřil tento spolek k nejaktivnějším v obci.
Mezi jeho aktivity patřilo i vybudování bažantnice v Kobylinci nad čp. 19 (např. roku 1987 čítala 42 slepic a 6 kohoutů).
V letech 1990-1993 bylo sdružení málem rozbito. Naštěstí se tak nestalo a naopak byla uzavřena smlouva s honebním společenstvem na 10 let (od 1.4. 1993 do 31.3. 2003). S tím souvisí i počet psů, které musí spolek mít. Je to 6 ohařů a 2 norníky. Celková výměra honitby sdružení nyní činí 2 518 hektarů. Každý člen se stará o jeden krmelec. Honitba je zařazena do III. třídy bonitace.
Hlavní zvěří byla po dlouhá léta srnčí, ale v posledních letech začala převládat černá. V roce 1991 sdružení od Obecního úřadu v Havlovicích koupilo Tylův palouček, který nebyl nikterak využíván a chátral. Po rozsáhlých rekonstrukcích a mnoha brigádnických hodinách, které tu členové Barchovanu strávili, byl objekt znovu obnoven a využíván k rúzným společenským akcím nejen myslivců. Od roku 1998 vydává spolek pro své členy zpravodaj (Zpravodaj MS Barchovan).

Spořitelní a záložní spolek pro Havlovice (Kampelička - Spořítelní a záložní spolek)

Tento spolek hospodářského zaměření byl založen dne 1.7.
1904 na základě podnětu daného na schůzi Sboru dobrovolných hasičů. V den založení se do spolku přihlásilo asi 20 členů, prvním jeho předsedou byl zvolen Václav Souček. Spolek měl sloužit k ukládání úspor a poskytování úvěrů na úroky. Půjčoval nejen členům, ale i obci a ostatním spolkům. Od roku 1927 také například dával prvňáčkům vkladní knížku s vkladem 5 Kč. Postupně vzrůstal počet jeho členů - zatím co roku 1910 měl 69 členů, o sedm let později jich již bylo 97 a roku 1931 dokonce 160. Rok předtím dosáhl totiž spolek obratu 2,5 milionu Kč.
V roce 1934 byly změněny stanovy spolku, s čímž souvisela i změna jeho názvu. Ten se z původního Spořitelní a záložní spolek pro Havlovice změnil na Kampelička - spořitelní a záložní spolek. Podle nových stanov bylo účelem Kampeličky zlepšovat poměry svých členů a pomáhat jim v jejich živnosti a hospodářství, poskytovat jim úvěry všeho druhu atd. rúst počtu členú pokračoval - roku 1941 zde bylo zapojeno již 208 osob. Činnost Kampeličky narušily až události po únoru 1948. Tehdy nebylo přípustné, aby nějaký subjekt, zabývající se hospodářskou činností, zústal v soukromých rukou, a tak spolek k 31. 12. 1952 zanikl a jeho místo v obci nahradila Státní spořitelna, jednatelství v obci Havlovice.

Tělovýchovná jednota "SOKOL"

Zjevně největší oblibě mezi spolky v obci se do současné doby těší Tělovýchovná jednota Sokol. Tento spolek v Havlovicích vznikl nejprve 1. 3. 1914 jako odbor Tělocvičné jednoty Sokol v Úpici.
Po první světové válce pak byla dne 31. 7. 1919 v obci založena samostatná jednota, jejímž prvním starostou byl zvolen řídící učitel Jan Krejčík. Činnost jednoty se začala rozvíjet. Kromě vlastního cvičení pořádala pro veřejnost plesy, besídky, veřejná cvičení, sehrála také několik divadelních her. Pro své cvičence postupně zakoupila cvičební nářadí. Počet členů Sokola narůstal a dne 1. 5. 1920 byla založena pro cvičence z Libňatova v jejich obci pobočka havlovického Sokola. V roce 1925 si členové vybudovali vlastní letní tělocvičnu za místní školou. V zimě chodili cvičit do hostince Jaroslava Součka (čp. 60). Účastnili se všech možných tělovýchovných akcí, včetně Všesokolských sletů. Bohužel na svatodušní pondělí roku 1927 v noci vyhořel hostinec Jaroslava Součka.
Veškeré nářadí Sokola shořelo. Ale jeho činnost pokračovala dál.
V březnu 1930 bylo jednotou zakoupeno ze Studnice loutkové divadlo. S jeho činností v této době byl spojen především Josef Hilman. Divadlo sehrálo několik her pro děti za rok (např. Kašpárek a hastrman, O princezně pravdě). Nejprve se hrálo v tělocvičně u Součků, později bylo přestěhováno do budovy mandlu (čp. 35). Dalším přínosem Sokola pro místrní obyvatele bylo dne 30. 6. 1935 otevření plovárny na řece Úpě (na pozemku proti pile). Bylo tu zřízeno také taneční pódium a převlékárny. Plovárna se těšila velké oblibě, především pak za druhé světové války. Toto období se neblaze zapsalo do dějin jednoty, neboť v roce 1941 byla činnost Sokola zakázána - byl mu zabaven veškerý majetek, nářadí a finanční hotovost. Sokol v Havlovicích byl obnoven hned po válce během letních měsíců roku 1945. Členové pořádali besídky a akademie cvičenců, účastnili se celostátních sletů, pořádali různé závody atd. Také bylo obnoveno loutkové divadlo především díky zásluze manželů Matyskových. V 70. letech však jeho činnost postupně skončila. Na počátku 90. let byly loutky a kulisy převezeny z mandlu do zdejší základní školy a divadlo bylo po téměř 3 letech obnoveno.
Činnost Sokola neustala ani po zrušení České obce sokolské.
Jednota byla tehdy včleněna do sjednocené tělovýchovy. V roce 1955 byla uznána za jednu z nejlepších v hradeckém kraji, čítal tehdy 114 členů a 5 oddílů: lyžařský, šachový, loutkářský, stolního tenisu a odbíjené. Tohoto uznání Sokol dosáhl především díky náčelníkovi a cvičiteli Františku Kuldovi, přezdívanému "táta jednoty". I v následujících letech patřila jednota mezi nejaktivnější spolky v Havlovicích. Kromě vlastního cvičení pořádala tělovýchovné akademie, lyžařské závody, gymnastické přebory, cyklistické a atletické závody (např. od roku 1978 havlovický maraton.
Silvestrovský běh a další), zájezdy na plavání, její členové se pravidelně účastnili celostátních spartakiád atd. V jednotě se postupně vytvořilo několik dalších oddílů: již roku 1956 vznikl turistický, 1972 cyklistický oddíl, o pět let později vznikl i oddíl atletiky a pak i další. Vytvořil se zde rovněž oddíl kopané. S ním souviselo konání fotbalového turnaje tzv. Havlovického poháru (HAPO jehož první ročník se konal v roce 1978. O dva roky později pak byla založena Havlovická fotbalová asociace (HAFA).
Činnost jednoty pokračuje i po listopadových událostech 1989.
Je organizována v rámci Českého svazu tělesné výchovy. Nadále patří mezi nejvíce navštěvované organizace v obci. Postupně pouze změnila struktura jednoty. Především k 31. 12. 1990 ukončí činnost atletický oddíl. Stal se samostatnou jednotou - TJ Maratonstav Úpice. V roce 1999 byla TJ Sokol Havlovice tvořena třemi oddíly s celkem 270 členy. Nejpočetnějším oddílem byl Sport pro všechny (SPV), do jehož rámce patřila i jóga, aerobic, kopaná, lední hokej, volejbal, nohejbal, turistika a cykloturistika. Druhým samostatným oddílem byla házená a třetím cyklistika.
V roce1999 tělovýchovná jednota oslavila 85. výročí zahájeni činnosti v obci a 80. výročí vzniku samostatné TJ Sokol Havlovice. K těmto výročím byl vydán almanach a uspořádána slavnostní tělovýchovná akademie, při níž byly oceněny nejvýznamější osobnosti místní TJ.

Národní sociální spotřební a výrobní družstvo Dobromil pro Havlovice a okolí (Konzumní spolek "Dobromil")

Tento druhý hospodářskou činnost vyvíjející spolek vznikl n ustavující valné hromadě dne 26. 10. 1919. Hlavní zásluhu na jeho vzniku měli tři místní obyvatelé pánové Antonín Míl (čp. 46), Válav Souček (čp. 33) a Augustin Lelek (čp. 70). Pojmenování spolku "Dobromil" vzniklo následovně: "dobro" přinášející všem občanstvu a "mil" po jeho prvním předsedovi Antonínu Mílovi.
Vedení družstva sestávalo z pěti členů správní rady, 6 členů dozorčí rady a 4 náhradníků. Hlavním jeho cílem bylo opatřovat levnější prodej veškerého zboží denní potřeby svým členům, a i povznášet. Hned v den ustanovení družstva se do něj zapsalo 81 členů a postupně jejich počet narůstal. Družstvo roku 1925 činil jeho obrat 1 milion Kč, o čtyři roky později se již jednalo o 2 030 000 Kč. Díky tomu spolek rozšířil své působení na všechny vrstvy zdejšího obyvatelstva a i na okolní vesnice - jmenovitě založil svou filiálku v Libňatově. Další rozmach následoval roku 1936, kdy pro družstevní prodej zakoupilo dům čp. 146 a zřídilo zde konsumní prodejnu. Do tohoto rozkvětu však zasáhla druhá světová válka. Dobromil byl 17.4.
stejně jako ostatní konsumní spolky - družstva Úpicka včleněn do oblastního družstva pro Úpicko a okolí a tím vlastně jeho činnost zanikla. Po válce pak byla prodejna družstva začleněna do Podkrkonošského konzumu v Trutnově a v roce 1953 do Svazu spotřebních družstev "Jednota" - byla tu zřízena samoobsluha.

Junák

Dalším spolkem, který vznikl za první republiky, byl Junák, který sdružoval hlavně mládež. O jeho osudu se toho z kroniky nedovíme. Za okupace byl stejně jako ostatní spolky zrušen. V roce 1945 pak byl obnoven. Toho roku do něj bylo zapojeno 70 chlapců, kteří se scházeli ve dvou oddílech a jeden dívčí oddíl Světlušek. Členové Junáka vybudovali roku 1945 novou pěšinu v délce několika desítek metrů, vedoucí za domem čp. 31 (Kňourkovi) po skále ke zvonici. Pořádali také pálení čarodějnic v Havlovicích. Avšak po vzniku Československého svazu mládeže byl Junák zrušen. Roku 1968 byla jeho činnost na krátkou dobu obnovena. Členové obnoveného Junáka si tak alespoň stihli svépomocí vybudovat klubovnu v mandlu.
Další obnovení činnosti Junáka bylo po roce 1989. Největší zásluhu na tom měli Michal Prouza a Hana Balcarová.

Rybářský spolek pro Úpici a okolí
(Český rybářská svaz)

Jelikož v Havlovicích za první republiky nevznikl samostatný spolek, zapojili se místní zájemci o tento obor do Rybářského spolku pro Úpici a okolí se sídlem v Úpici, který vznikl v roce 1928. Tento spolek obhospodařoval povodí řeky Úpy a to i na katastru Havlovic. Činnost spolku pokračovala i po druhé světové válce od roku 1950 pod názvem Lidový rybářský spolek při Poklekovském potoku byly na katastru Havlovic hned vybudovány svazem tři odchovné rybníčky pro rybí plůdky. 1954 si svaz v Havlovicích vystavěl u Úpy chatu pro různé nářadí a pro potřebu konání závodů. Dalším počinem svazu na katastru obce byla výstavba rybníka v Hejnových lukách, která začala v létě 1957. Rybník dostal jméno Jindra a měl sloužit jako odchovný rybník. Byl v něm pěstován hlavně kapr, méně lín, štika a pstruh duhový. Každý rok se tu konal výlov ryb. Od roku 1968 se spolek jmenuje Český rybářský svaz Úpice. Další stavební činnost provozoval svaz v Havlovicích v 70. letech, kdy jednak vybudoval roku 1970 pro zlepšení kvality vody svod vody z Poklekovského potoka, v roce 1974 pomáhal budovat požární nádrž na Popluži a konečně roku 1979 dokončil výstavbu hospodářské budovy u rybníka Jindra. V uvedených letech svaz obhospodařoval rybník Jindra, požární nádrž na Popluži a Poklekovský potok. Svaz působí v obci i nadále. Pracují při něm také 3 kroužky mladých rybářů ve věku od 8 do 15 let. Na konci roku 2000 měla tato organizace 399 dospělých členů, 25 členů ve věku 15-18 let a 63 členů ve věku do 15 let, z toho občanů Havlovic je 34 dospělých a 5 dětí.

Český červený kříž (Československý červený kříž)

Místní organizace ČSČK v Havlovicích vznikla dne 16. 4. 1950.
Jejím předsedou byl zvolen Josef Hejna (čp. 137). Organizace pořádala pro občany přednášky o zdraví, kurzy první pomoci, její členové poskytovali pohotovostní službu při veřejných shromážděních a zajišťovali zdravotnickou činnost při sportovních akcích, prováděli zdravotnické školení CO, propagovali dobrovolné dárcovství krve, získávali nové dárce, školili děti z kroužku "Mladých zdravotníků" atd. Organizace také udržovala zdravotnickou místnost v obci, do které pravidelně dojížděl lékař z úpické polikliniky. Často se však těchto činností účastnila jen malá část členů, v některých letech dokonce nevykazovali žádnou činnost (např. roku 1962 a 1976).
Tyto problémy v podstatě přetrvaly až do devadesátých let (ČČK), kdy většina členů organizace dosahovala vysokého věku a převážná část jich pouze platila přispěvky.

Spolek pro záchranu hradu Vizmburku

Mezi posledními v obci vznikl dne 20. 10. 1990 na ustavující valné hromadě Spolek pro záchranu hradu Vizmburku. Jeho předsedou byl zvolen Zdeněk Lochmann. Spolek čítal asi 50 členů z celé České republiky, jeho oficiálním sídlem byla Praha. Podle znění stanov byl spolek dobrovolnou, nezávislou a nepolitickou organizací, která si kladla za cíl usilovat o záchranu hradu Vizmburku, jeho opravu, zpřístupnění a vhodné využití. Členové rovněž usilovali o to, aby hrad přešel do majetku obce. Z podnětu spolku se dne 26. 7. 1991 konalo v havlovickém hostinci Amerika jednání, svolané ministerstvem kultury, o konkrétních akcích na záchranu hradu. Měly začít opravné práce. Avšak veškeré snahy spolku ztroskotaly na nedostatku finančních prostředků. Spolek zatím oficiálně nadále existuje, avšak již několik let nevyvíjí žádnou činnost. Hrad zůstává i nadále v majetku Památkového ústavu Pardubice.

Klub důchodců

Jako zatím poslední se v obci vytvořil Klub důchodců. Ten se oficiálně začal scházet v roce 1992, ale už předtím se konaly schůzky důchodců díky Občanské komisi. Hlavní hybnou silou klubu je Marie Mílová (z čp. 46). Pro členy klubu jsou ve spolupráci s Občanskou komisí pořádány různé zájezdy, výlety, přednášky, různá posezení, koncerty dechové hudby atd.